Past Tense
in Czech is formed from a past participle and forms of the auxiliary verb být. However, the auxiliary verb is used only with the 1st and 2nd person, both in singular and plural. There is no need for the auxiliary verb in the 3rd person; its past tense consists of a past participle alone. If the verb is reflexive, the reflexive pronoun se or si is the third part of the past tense.
Examples:
1st. person: Šel jsem do kina. Učesal jsem se. / Šli jsme do kina. Uvařili jsme si oběd.
2nd person: Byl jsi včera v kině? Umyl ses? / Byli jste včera v kině?Udělali jste si snídani?
3rd person: Eva šla do kina. / Eva a Karel byli včera v kině.

The past participle is usually derived from the infinitive by removing the ending -t (or in older Czech texts -ti) and replacing it by the endings -l, -la, -lo in singular and -li, -ly, -la in plural. In colloquial spoken Czech, the ending –li is used for all genders.
Examples: M, F, N singular M, F, N plural
být byl, byla, bylo byli, byly, byla
mít měl, měla, mělo měli, měly, měla
sedět seděl, seděla, sedělo seděli, seděly, seděla
pracovat pracoval, pracovala, pracovalo pracovali, pracovaly, pracovala
dělat dělal, dělala, dělalo dělali, dělaly, dělala
prosit prosil, prosila, prosilo prosili, prosily,prosila
muset musel, musela, muselo museli, musely, musela
Unlike the Czech present or future tense, the past tense shows the gender as well as the person and number.
Examples: Karel měl moc práce. Oběd byl výborný. Masculine sing.
Jana studovala v knihovně. Feminine sing.
Dítě si hrálo na zahradě. Neuter sing.
Studenti psali test. Slovníky nebyly dobré. Masculine plural
V místnosti nebyly židle. Feminine plural
Ve třídě nebyla okna. Neuter plural
Remember:
The forms of the auxiliary verb, i.e. jsem, jsme, jsi, jste are enclitic, which means they are never stressed and take the second position in a sentence, after the first word or phrase:
Včera jsem šel do kina. Šla jsem do kina až večer. Teprve pozdě večer jsme šli do kina. The reflexive pronoun se or si follows the auxiliary verb: Těšil/a jsem se na vánoce. Taky jste se musel/a/i smát? Uvařili jsme si čaj.
In the second person singular, the auxiliary jsi is usually shortened into a simple s which is attached directly to the past participle: Napsalas ten esej? Byls včera doma? If the verb is reflexive, this s is attached to the reflexive pronoun instead: Těšil ses na neděli? Uvařila sis večeři?
The negative prefix ne is always attached to the past participle, never to the auxialiary verb!! Examples: Nebyli jsme včera doma. Tu knihu jsem nečetl. Ty ses na neděli netěšil?
Here are the past participles of some difficult Czech verbs:
číst – četl (he read), chtít – chtěl (he wanted), psát – psal (he wrote), moct – mohl (he could), jít – šel (he went), šla (she went), šlo...(it went), jet – jel (he went by a vehicle
jíst – jedl (he ate), pít – pil (he drank), tisknout – tiskl (he printed)
Prefixed verbs follow the same pattern: přijít - přišel, vyjet - vyjel, vypít - vypil, přečíst - přečetl, napsat - napsal, vytisknout - vytiskl, dojíst - dojedl, etc.