How to conjugate Czech verbs in present tense

A Czech infinitive usually ends in -t (infinitives in older literary texts may end in -ti):

být = to be, mít = to have, čekat = to wait, hledat = to look for, dělat = to do or to make, sedět = to sit, vědět = to know, rozumět = to understand, vařit = to cook, mluvit = to speak, snažit se = to try, učit se = to learn, děkovat = to thank, studovat = to study, pracovat = to work

Unlike in English, there is a different ending for each person, both singular and plural. The personal pronouns já, ty, on, ona, ono, my, vy oni, ony, ona are used only when stressed. Examples: Anna pracuje, ale já nepracuji. (Anna works, but I don’t. ) My ten klíč nemáme! (We do not have that key!) Ty pořád něco hledáš! (You are constantly looking for something.) Vy tady čekáte? (You are waiting here?)

Use the 2nd person singular only when addressing persons you know well (family, friends), children and pets. Use the 2nd person plural, if you are addressing all other persons or more than one person!!

Infinitive Singular Plural

být 1st p. (já) jsem (I am) (my) jsme (we are)
2nd p. (ty) jsi, jseš, seš (you are) (vy) jste (you are)
3rd p. (on, ona, ono) je (he, she, it is) (oni, ony, ona) jsou (they are)

mít 1st p. mám (I have) máme (we have)
2nd p. máš (you have) máte (you have)
3rd p. má (he, she, it has) mají (they have)

čekat 1st p. čekám (I wait) čekáme (we wait)
2nd p. čekáš (you wait) čekáte (you wait)
3rd p. čeká (he, she, it waits) čekají (they wait)

hledat 1 hledám (I look for) hledáme (we look for)
2 hledáš (you look for) hledáte (you look for)
3 hledá (he, she, it looks for) hledají (they look for)

dělat 1 dělám (I do, make) děláme (we do, make)
2 děláš (you do, make) děláte (you do, make)
3 dělá (he, she, it does, makes) dělají (they do, make)

sedět 1 sedím (I sit) sedíme (we sit)
2 sedíš (you sit) sedíte (you sit)
3 sedí (he, she, it sits) sedí (they sit)

rozumět 1 rozumím (I understand) rozumíme (we understand)
2 rozumíš (you understand) rozumíte (you understand)
3 rozumí (he, she, it understands) rozumějí (they understand)

mluvit 1 mluvím (I speak) mluvíme (we speak)
2 mluvíš (you speak) mluvíte (you speak)
3 mluví (he, she, it speaks) mluví (they speak)
Similarly:

vědět: vím, víš, ví, víme, víte, vědí (I know, you know, he knows...)

učit se: učím se, učíš se, učí se, učíme se, učíte se, učí se (I learn, you learn, he learns...)

snažit se: snažím se, snažíš se, snaží se, snažíme se, snažíte se, snaží se (I try, you try, he tries...)

slyšet: slyším, slyšíš, slyší, slyšíme, slyšíte, slyší (I hear, you, hear, he hears…)
vidět: vidím, vidíš, vidí, vidíme, vidíte, vidí (I see, you see, he sees,...)

děkovat: děkuji [or more colloquial děkuju], děkuješ, děkuje, děkujeme, děkujete, děkují [or more coloquial děkujou] (I thank, you thank, he thanks...)

studovat: studuji [studuju], studuješ, studuje, studujeme, studujete, studují [studujou] (I study, you study...)

pracovat: pracuji [pracuju], pracuješ, pracuje, pracujeme, pracujete, pracují [pracujou] (I work, you work, he works ...)

All verbs which take the ending -ovat in infinitive take the ending -uji or -uju in 1st person sg. All verbs which take the endings -it, -et, -ět in infinitive take the ending -ím in 1st person singular.

Remember:

The 2nd person singular (ty) takes always the ending -š

The 1st person plural (my) takes always the ending -me

The 2nd person plural (vy) takes always the ending -te

All other endings vary.
Every Czech verb can be negated. Just add the prefix ne- ! Examples: nebýt, nevidím, nepracujete, nejsem, nestudují, nemá, nevědět, nezná, etc.
Remember: 3. p. sg. of the verb nebýt is není! (nejsem, nejsi, není, nejsme, nejste, nejsou)